ŠifroVATRAčka

Ztracená mlynářka

Celá taškařice letos vypukne v sobota 21.5.2016.

“Mámo, synek se nám vrátil ze studií,” volal nadšeně hrnčíř Poštolka, když uviděl, jak se k jejich chaloupce po cestě blíží urostlý mládenec s vakem přes rameno. A měl pravdu, Prkvoj díky penězům od hodných skřítků ze Zlatníku vystudoval a stal se z něj učitelský mládenec. Brzy získal práci v boskovické škole a na hrnčířské řemeslo úplně zapomněl. 

Poštolka si po čase všimnul, že Prkvoj stále častěji chodí do mlýna pod Vratíkovem. Je tam pečený vařený. “Proč pořád chodí k tomu vratíkovskýmu mlénku,” ptal se ženy Dorotky. “Vždyť my obilí nepěstujeme, mlít mouku taky nemusíme, tak co tam pohledává?” Dorotka si jen povzdechla a usmála se. “Co by chodil mlet, za mlynářovic Apolenkou chodí!” A měla pravdu. Brzy si i vrabci na střechách štěbetali, že mladý učitelský si bude brát mlynářovu dceru Apolenu.

Jednou ale zavítal do Boskovic velký pán, sám kníže Dietrichstein. Zrovna byl ve městečku trh a Apolenka vybírala do košíku, co by otci přinesla dobrého. Jakmile kníže Apolenu spatřil, nemohl z ní odtrhnout oči. “Hej, Janku,” zavolal na svého sluhu. “Kdo je ta spanilá dívka? Bez ní z Boskovic neodjedu!” Když Apolenka uviděla knížecí zájem, rychle se pokusila utéct a ztratit v davu, ale sluha Janek ji dostihl. Marně se dívka vymlouvala, že už má milého a že o knížete nestojí, Dietrichstein začal za ní jezdit i do mlýna.

Po čase do mlýna dorazil Prkvoj všecek uplakaný a rozzlobený. “Musím odejít, Apolenko. Kníže mě dal vyhodit ze školy. Musím jít hledat živobytí jinam. Brzo se ale za tebou vrátím!” Oba mladí si poplakali, ale domluvili se, že jen co si Prkvoj najde nové místo, uspořádají svatbu a Apolenka se za ním přestěhuje.

Jak Prkvoj slíbil, tak i udělal. Netrvalo dlouho a vrátil se zpět do mlýna pod Vratíkovem pro svoji milou. Jakmile ale prošel přes lesy k mlýnu, zůstal stát jako opařený. Tam, kde ještě nedávno klapal mlýn, tam nyní zbyly jen trosky. Mlýn byl prázdný a pobořený, mlynář a krásná Apolenka nikde. Prkvoj si rychle domyslel, co se stalo. Když jeho milá knížete nepřestala odmítat, nechal mlýn ze vzteku zbořit a mlynáře i jeho dceru vyhnal. Kam ale mohli odejít?

 

Akce je určena pro skupinky 2 - 5 hráčů ve věku do 15 let se starším doprovodem. Dolní hranice není omezena, ale berte na zřetel délku trasy a časovou náročnost hry. Start bude 21.05.2016 v 10:00 u boskovického hřbitova. Délka trasy je asi 10 km a je vedena převážně po lesních cestách a lesem. Konec hry je plánován na 17 hodinu. Nebojte se, že v 17 hodin skončíte 10 kilometrů od Boskovic, cíl bude velmi blízko města. 

Váš tým se vydá po stopách ztraceného mlynáře a jeho dcery, bude postupovat po jednotlivých stanovištích, na kterých vždy získá šifru či nějaký úkol, po jejichž vyřešení se dozví polohu následujícího stanoviště. Těšit se můžete na šifry a přesmyčky, zábavné úkoly a hry. Abyste stanoviště snadno našli, dostanete mapu okolí. Stanovišť bude 10, budou číslovaná a jasně označená, takže určitě poznáte, když je najdete. Aby nehrozilo, že zůstanete v lese s nevyřešitelnou šifrou, dostanete ke všem šifrám nápovědy. Jedna nápověda bude základní a poradí vám, jak šifru luštit. Pokud vám základní nápověda nepomůže, budete mít i druhou, totální nápovědu, která vám rovnou řekne, kam jít, aniž byste museli úkol splnit.

Na trase i v cíli na vás bude čekat drobné občerstvení. 

Registrace přes google formulář. Startovné je symbolických 50 Kč na tým. Dotazy v diskuzním fóru. S sebou si vezměte vhodné oblečení a obutí do lesa, papír, tužku, nůžky, buzolu nebo kompas, pastelky a pláštěnku. Určitě si vezměte něco k pití a k jídlu.

Pokud se chceš hry zúčastnit, ale chybí ti kamarádi do týmu, nezoufej. Napiš nám a pokud to bude možné, spojíme tě s dalšími osamocenými hráči nebo jiným týmem. Stejně tak nám napiš, pokud chceš jít, ale chybí ti starší doprovod. Několika málo zájemcům můžeme zajistit doprovod z vlastních řad. Tyto možnosti jsou ale omezené, proto se ozvi co nejdřív.

 

„Kdo má tak málo fantazie, že své lži musí opírat o důkazy, měl by raději rovnou mluvit pravdu.“ Oscar Wilde